Příběh Laminae

Tábor
Ostri one konáre, ktoré priniesol z lesa pritom neprestával očkom sledovať onoho vlka - ktorý sa chystal pridať k našej svorke. Ďalšia moc ktorá sa chystá pridať k nám? Pomyslím si než nabrúsim ďalší konár pomocou kameňa a čiastočne svojej mágie. Na to prišiel do tábora niečo krpaté, malé, biele s krvavo-červenými očami. Musel sa po pod čumák uškrnúť, aby nevybuchol do smiechu, no zadržal to. Všimol si však onu chybu, ktorá by z časti mohla byť pre neho osudová.
Serppent sa postaví, keďže bol dospelý, vychovaný drakom bol hneď niekoľko krát väčší ako ono vĺča? Prejde k nemu pritom svoju labu položí na jeho chrbát a stiskom ho pritlačí k zemi - aby to vyzeralo, že sa klaní. "Skôr, než prehovoríš s alfou, máš sa pokloniť. Preukazuj úctu, vĺča."

Když se vymáčkl, uchechtla jsem se. V tom do Tábora přišlo malé vlče. Serppent mu šlápl na záda a donutil ho se poklonit. Pravidel se chytil rychle. Pomyslela jsem si. ''Nuže dobrá.'' Promluvila jsem na velkého vlka. ''Jako první mi zděl své jméno. To stejné ty mladej.'' Připomněla jsem mu onu slušnost, která má být snad samozřejmostí jak u dospělého vlka, tak u toho vlčete. Poté můj pohled se otočil na vlče. ''Chceš do smečky? Na zkoušku si ještě mladý. Tady Serppent tě připraví. Až dospěješ přijdeš za mnou a teprve požádáš o zkoušku.'' Prohlásila jsem k němu. A vrátila se k dospělému. ''Ulov dvě srny, nebo čtyři zajíce.. To bude tvou zkouškou.'' Pravila jsem a otočila se na Serppenta. ''Zda-li se dokážeš postarat o to vlče a bude na zkoušku dobře připraveno odměna tě také nemine.'' Oznámila jsem Serppentovi. ''Věřím, že spolu budete dobře vycházet.''

Tábor
Blá blá blá. Som väčší než ona. pomyslel si mladý vlk zanovito. Keď ležal pod vlkom, zrejme členom svorky, (Vážne nie je krpatý a má asi dva roky) pripadal si ako malé škvŕňa, ale nebol pripravený, Ghost chcel čosi povedať na svoju obranu.  ,,Nuž dobre." povedal pokojne a vyšmykol sa pod Serppenta. ,,Tak čo ma naučíš?" opýtal sa a pozrel sa na vlka. Už aby som dospel a mal túto šarádu za sebou. Potom si zoberiem všetky vlčice v okolí a nikto mi nebude stáť v ceste. pomyslel si trochu vzdorovito a pozrel sa na vlka, čo ho mal učiť na skúšku.

Tábor ->Medvedí les.
Po vypučutí slov alfy sa Serppentovi vskutku prevrátil žalúdok o nejaké tie stupne. Vychovávať nejakého zablšenca? No to ma podrž.. Odsekne si v mysli, no nemohol nijak namietať. Po tom, čo sa onen vlk, vyšmykol z jeho zovretia hneď na to, venuje hlbokú úklonu voči svojej alfe. Jedná li se odmena vyšší post - tak hold neodmietnem. S touto myšlienkou strpím vo svojej úklone až napokon zodvihnem hlavu.  "Rozumiem." Na to sa otočí a rozejdem sa z tábora. "Poď za mnou.." šteknem voči bielemu vlkovi a rozbehnem sa priamo do údola - do Medvedieho lesa.

Tábor-Medvedí les
Pozeral sa na vlka, ktorý ho mal priučiť, urobil otrávený ksicht a klusal za vlkom, ktorý sa presne ako očakával, uklonil svojej alfe.Ghost sa uškrnul a odklusal za vlkom, ktorý ho mal vzdelať. ,,Tak čo ma môžeš naučiť? A ak by si chcel vedieť kto som... Som Ghost." predstavil sa albín a uprel svoj červený pohľad na vlka, ktorého alfa volala Serppenmer? Či tak dajak. Ghost sa menami nezaoberal, bol rád, keď vlk mal zvučné meno, nie nejaké kliky háky, nejaké hakybáky ktorým zamak nerozumel. Nie volal sa Serppent. Áno tak, červenooký strihol tenkými ušami a pozeral sa na vlka.

Medvedí les
Serppent šiel ďalej a ďalej a okolie sa postupne začalo zatemňovať. Či to bolo lesom alebo tým, že sa deň menil v noc, kto vie. Vie sa iba to, že si to tento vlk zašiel do temného zákutia onoho Medvedieho lesa. Serppent očkom pozrel po albínovy, než konečne zastal a obzrel sa okolo. Boli dostatočne ďaleko od tábora, takže si Serppent mohol v pohode ľahnúť k stromu a svoje oči zlatej farby namieril na ono stvorenie, ktoré dostal za úlohu viesť.
"Neviem. Ulov kanca a zistím, čo ťa treba naučiť.." odvetí stroha, bez toho, že by mal záujem nejak preukazovať náklonosť, úctu či vôbec ochotu onoho Ghosta niečo naučiť. Sám neznášal ostatné bytosti aba nie, keď ho rodičia opustili a zbytok jeho dospievania sa o neho starala dračica. "Úkol si dostal. To je zatiaľ všetko.." 

Neznáme prostředí opět bylo kolem něj. Už si na to zvykl že je obklopen tím co nezná. Pomalu šel a rozhlížel se, cítí se zvláštně. Je tak malý oproti ostatním, ne že by to byla nevýhoda. Někde je lepší být menší snadno se dokážete ukrýt když před někým utíkáte. Ačkoliv k tomu mu prakticky slouží i ty křídla které mu stále nejdou nijak dobře ovládat. Sám věři že jednoho dne dokáže létat tak jak by chtěl. A k tomu, aby se k vítězství posunul potřebuje trénovat kdykoliv když může.
"Tak do toho" povzbudí sám sebe a začal mávat křidélky. Je to smutné, jeho otec ho to nikdy pořádně nestihl naučit.. A Leviathan sám pořádně neví jak na to. Po chvíli se opět rozmázl na zemi.. "Ach jo.." odfrknul si a opět se postavil. Začal čichat, měl pocit že zde cítí nějaké vlky. Doufal že je nepotká, dospělé vlky díky své minulosti nemá zrovna v oblibě.
Střihl ušima když uviděl řeku. Aspon něco dobrého za dnešek, už mám velkou žízeň. pomyslel si a zrychlil svůj krok. Leviathan malé modro červené vlče s křídly. Někdy za svůj vzhled opravdu nebyl rád, když se snažil lovit zajíce.. Jeho srst je docela nápadná. Však co naplat nějaké stále řešení to nemá, i když je těd Leviathan docela zablácený a dosti špinavý, jednoho dne se bude muset někde vykoupat a srst zase nabere ten předchozí odstín. Pomalu došel k řece a začal pít.. Už měl opravdu velkou žízeň.

Mooc dobře jsem si všimla toho otráveného pohledu Serppenta. Nemusel ho mít rád, měl ho připravit na zkoušku a za to i jej čekala odměna. Sledovala jsem jak odešli s Tábora a jak se vysoký vlk stále na lov nevydal. "Zkoušku si dostal." Zavrčela jsem na něj. Očkem jsem zabloudila ke své sestře. Ta měla taky svůj úkol. Já si roztáhla křídla a vzlétla. Letěla jsem směrem k řece u které jsme byly před pár dny. Tam mi do čenichu vlétl pach dalšího vlčete. Proto jsem se vydala za ním. Zrovna pilo a já přistála vedle něj. "Co tady děláš?" promluvila jsem na něj chladným hlasem modro-červeného vlčete.

Velká řeka
Ztuhl jako socha když uslyšel cizí hlas. Křídla přitiskl k sobě střihl ouškami kde bylo jasně vidět že u levého mu část chybí. A udělal pár kroků dozadu, aby na neznámou viděl. Naznačil mírnou poklonu, ale očima ji stále bedlivě pozoroval. Proč poklonu? Je to zcela logické.. Leviathan je na území které pravděpodobně někomu patří a pach téhle vlčice tu lehce cítil ještě než tu byla, tím pádem tu ta vlčice musela již být.. a pach který tu byl lehce cítit nebyl jediný..dalo se z toho usoudit pouze jedno.. je tu smečka. V nynějším momentě je tu Leviathan v nevýhodě a měl by prokázat aspoň trochu nějakou úctu.
"Pil jsem.." začal neutrálním hlasem, bůh ví co si o něm musela tahle vlčice myslet. Leviathan byl docela špinavý , ovšem jizva pod okem a ukousnutá část ucha byla stále dobře vidět. "Ovšem tímhle územím jenom procházím..Takže nemějte obavy.. nebudu tu oxidovat dlouho" Leviathan.. pouze malé vlče co už je dlouho bez rodiny, už si zvykl na to že se o sebe musí postarat sám.. jediné co mu na tom všem vadí že mu je v noci docela zima. Tu bolest že mu zabili rodinu tu sebou vzal čas, jenom ta proklatá ozvěna bolestného vytí zůstane v jeho duši již navždy.

Odpověď přišla. Pak přišel jeho dodatek. Jizvy po těle a rozthlé ucho naznačovalo, že si toho vlček už prožil hodně. "Ách. Přesto se pojďme seznámit." Začala jsem, stále typickým svým chladným hlasem. "Já jsem Clayre Silentew a Alfa zdejší smečky." Začala jsem s představováním.

Velká řeka
Dále ji podezřívavě sledoval, pak si sedl na zadek a chvíli se snažil se podrbat na pravém uchu, no moc mu to nešlo a tak toho po chvíli nechal. Ovšem stále seděl v bezpečné vzdálenosti od vlčicie. Nevěřil ji ani za mák, jako slovům jo to věřil..ale to bylo tak všechno.
"..Asi bych měl říct že mě těší že vás poznávám.. toho se však musím pozdržet.. když jsem potkal cizí vlky.. většinou to skončilo tragicky.. takže..asi nic" Poví a střihl ušima.. "Ovšem já se jmenuji Leviathan" Trhl ocáskem ze strany na stranu a na chvíli zavřel obě oči.

Lehla jsem si a hleděla mu z příma do očí. Poslouchala jsem jeho slova a kývla jsem. "Zajisté Leviathane. Nemusíš to říkat, však kdyby naše setkání mělo skončit tragicky, je už z tebe kus ledu a zdobíš mi doupě." Pověděla jsem ledabyle však zcela vážně. "Tudíž nějaké tragédie se bát nemusíš. Nesnížila bych se k tomu, abych ublížila vlčeti, kterému bych teoreticky i mohla nabídnout domov a ochranou tlapu smečky. Jestli ho nemá samozřejmě někde jinde." Začala jsem a roztáhla křídla. Měla jsem je ráda roztažené. Byly svěšené volně k zemi a mohutný dlouhý ocas se pohyboval nahoru a dolů a bouchal o zem..

Velká řeka
"Způsoby jak by to mohlo skončit tragicky nemusí být pouze to že bych skončil jako ..ozdoba tvého doupěte.." Mávl mírně křídly. Připadal si strašně v nevýhodě.. byl oproti vlčici tak malý. Prakticky tak bezmocný, nelíbilo se mu to..Ale co s tím může dělat? Nic s tím nemůže dělat to je jasné.
Pozorně Clayru poslouchal. S mírným zaujetím její křídla pozoroval.. Ta už je očividně umí používat..snad to on jednou zvládne taky.
"Minimálně půl rok.. možná mín... nejsem si tím jist.. se toulám,.. nějaké místo kde bych konečně mohl složit hlavu by se asi hodilo..Ale s tím vás přece nemohu obtěžovat" odpoví ji.

''Nemusí, ale jak jsem řekla. Kdyby tohle setkání mělo skončit blbě.. Nemluvila bych už tu s tebou.'' Pověděla jsem znovu a chladně, však znovu a opět zcela vážně. Švihla jsem dlouhým a mohutným ocasem. Jeho červená křídla, už dle jeho pohybu s nimi jsem usoudila, že je i ve svém věku neumí používat. Aspoň ne tak, aby létal dlouho. Nahnula jsem hlavu na stranu a vzpomněla si jak jsem učila poprvé létat Cynthiu. Mohla bych to naučit i jeho. ''Kdyby jsi obtěžoval ani to nenabízím. Můžu ti nabídnou místo přímo u mě. Nikdo si pak neopováží sáhnout se na svěřence Alfy, minimálně ne v mé smečce, kde vládne pořádek.'' Odpověděla jsem mu jednoduše.

Velká řeka
"To vlastně máte pravdu" připustí a pokýve uznale hlavou. Jeho hlas nabral že zněl neutrálně. Křídla opět přitiskl k sobě, cítil se zvláštně když na něj ta vlčice furt koukala. No tak klid chlapče.. Očividně ti nabízí domov pomyslel si a mírně se nad tím vším pousmál..to slovo si už tak dlouho neřekl. Je to zvláštní to slovo má tolik významů..
"No..tak tedy.. ano.. byl bych za takové místo..rád" přikývl opatrně, ovšem stále ostražitě hlavou, ačkoliv ji stále moc nevěřil. Něco hluboko v jeho hlavě mu říkalo že téhle vlčici věřit může.

Když konečně připustil, kývla jsem hlavou. Po jeho druhé odpovědi, kývla jsem hlavou. ''Tak výborně.'' Střihla jsem ušima a postavila se zase na nohy. ''A máš objevenou, již svou magii?'' Pozvedla jsem obočí a položila tlapu na hladinu, přičemž hned po doteku místo kolem mé tlapy zmrzlo. To by šlo.. I tady udělat.. Ale kdo to pak přitáhne do Tábora, hm? Uvažovala jsem. Ledová socha, jenž by byla skal při vchodu do Tábora a díky silnější magii se na slunci neroztopí. ''A jak jsi na tom s letáním?'' Přesto mi to nedalo se nezeptat.

Velká řeka
I on se po chvíli postavil na tlapky. Mávl ocáskem ze strany na stranu a mírně pozvedl hlavičku vzhůru aby na Clayre dobře viděl. Zaujatě sledoval co ovládá. Byl to led, to je velice užitečná magie. Ta se hodí skoro vždycky no ne. "magie se u mě projevila docela brzo..takže ano svoji magii už mám objevenou" přikývl k ní.
Když se zeptala na létání troškou sebou trhnul..to je u něj nelibé téma. Opět na ni koukl "Nikdy jsem se to pořádně nenaučil" Zamával s nimi.. "Řeknu to takto..otec mi sice slíbil že mě to naučí..ale v noci před tím dnem..se můj život poněkud zvrtl..takže abych to zkrátil se to učím sám každý den..a no nejde mi to...Ale věřím že když se budu každý den snažit že na to jednou přijdu"

''A co za magii máš?'' Zeptala jsem se znovu. Na jeho druhou odpověď jsem znovu a opět kývla. Svá křídla jsem roztáhla. ''Je to prosté.'' Pověděla jsem. ''Musíš na to jen přijít a pak už to půjde samo. Nesmíš zapomenou otáčet křídla tak, aby se o ně opíral vítr a občas s nimi mávnout. Ale každý vlk na to má jinou techniku, na kterou přijde během letu.  Zkus těm křídlům trochu víc věřit a pouze je opírat o vítr. Prostě plachtit, tak jako to dělají ptáci. A mávnout pouze občas.'' Pověděla jsem mu teorii. Možná mu to pomůže, možná ne. ''Nuže. Zkus to. Nebudeš jen mým svěřencem, ale i někým koho budu učit pokud máš zájem.'' Navrhla jsem.

Velká řeka
"Táta tomu říkal.. Démonia.. aktivuje se to pokaždé když se naštvu, duhovka se mi zbarví na černou barvu..nutno podotknout že právě to mi zachránilo život..ale no nic dál. Jakmile se mi zbarví duhovka očí na černo... umím jednu věc jako démoni..a to sbírat duše mrtvých .. nevím kolik maximálně.. Duše musí být od někoho kdo byl za svůj život zlý.. ovšem je jasné že takováhle věc něco stojí, ta duše.. čerpá i moji energii..Ovšem to bylo prozatím naprosto nepatrné..Když má síla poklesne na minimum dokáže z těch duší čerpat energii já.. Což se ovšem může zvrtnout  i v moji nevýhodu pokud  nebudu dávat pozor- Ještě se mi povedlo.. vyvolat jednou duši jako pouhý stín..ale to trvalo ani ne minutu" Vydechl když dopověděl.
Potom pozorně našpicoval uši když začala Clayra vysvětlovat doslova hltal každičké její slovo.  Roztáhl křídla a zamával s nimi  aby s vznesl. Popravdě tlapky už ho docela boleli, ale neměl ve zvyku něco takového  říkat. Na bolest tlapek už si všiml, ale Clayra si mohla všimnout že jeho držení nebylo nějaké pevné..Vypadal docela unaveně.
"Byl bych rád kdyby jste mě učila.. Rád se něčemu přiučím" odpoví  když  právě byl ve vzduchu. "Popravdě.. ještě větší problém mi dělat dostat se na  zem aby jsem dopadl na všechny čtyři"