Příběh Laminae

Přilétla sestra a pustila se do konverzace ona. ''Drakobijecká magie na démony asi těžko působí úplně.'' Já jí dupla za její poznámky na ocas a zamračila se na ni. ''Mé jméno je Clayre Silentew a toto je má sestra Cynthia Silentew.'' Představila jsem nás, aby si nemyslel vlk ví co, že z něj jsme představení se dostali, a my mlčíme. ''Skutečně. Každý má moc. Ve smečce je však ta moc ještě větší a pokud se nám podaří tuto smečku rozšířit budeme mít možnost ovládnou toho mnohem víc. Jediné co po tobě bude třeba je, že splníš zkoušku.'' Znovu se mi blýsklo v očích a já vypnula hruď a chlad okolo náš konečně přestal působit.

Jazero Bludiček
"Prečo by som vás mal pobiť keď mi ponúkate miesto vo svorke, hm?" nadvihnem obočie, no potom prikývnem vlčici, ktorá sa nakoniec rozhodla sa mi predstaviť. Predstavila aj svoju sestru. Dve sestry ktoré sa rozhodli založiť svorku? To mi je veru zaujímavé, pomyslím si, ale na to sa iba pousmejem. "Je to samozrejme iba termín, ja draka nezabil.. vychovával ma. Tu je vysledok.." prehovorím, pritom iba kývnem hlavou. "Budiž, keď je potrebná skúška.. splním ju," prehovorím. Istotne to bolo pravidlo a tie sa majú dodržovať, ďalšia zásada, ktorej ma Nova učila.

Přikývla jsem. "Prověří to tvou fyzickou sílu. Však i lehce magickou." Začala jsem a rozhlédla se. "Dojdi, či pokud máš ve své magii možnost křídla vyvolat, doleť k nejvyššímu bodu Hory Arisen- té nejvyšší hory támhle." Ukázala jsem za nás. "Jakýmkoliv způsobem odtrhni dva kusy skály, tak abys je byl schopný unést a sejdeme se v Táboře, jenž se nachází právě i u Hory Arisen úplně dole v nejméně oskalené části." Pověděla jsem jeho zkoušku a opětovně se mi blýsklo v očích. Přičemž jsem roztáhla svá křídla a vzlétla jsem. "Můžeš se do toho pustit." Řekla jsem naposledy a vydala se směrem k našemu novému Táboru a útočišti.

Jezero Bludiček
"Jááu! Co blbneš?" pískla jsem, když mi sestra dupla na ocas. "Jo, prima, vychovávala tě ještěrka, tak nám ukaž, jak dobře tě vychovala," řekla jsem nezaujatě. Ostatně to, že tě vychová drak nemusí vždy znamenat, že jsi byl vychován dobře. Ale zatím nás respektoval, takže jsem mu na zlomek vteřiny věnovala letmý úsměv, ale ten jsem zanedlouho skryla za vážnou tvář. "A ne abys podváděl, dohlídnem na to." Vycenila jsem zuby v šibalském úsměvu a zamávala křídly a rozletěla se k táboru pod horou.

JB -> Hora Arisen
Vypočujem si zadanie mojej skúšky a iba sa na ňu pozerám až nakoniec prikývnem. Bez slova sa rozbehnem k tej obrovskej hore. Samozrejme, že dokážem vyvolať krídla. Len snimi teraz nedokážem poriadne lietať. Budem si to šetriť na plachtenie, zamyslím sa počas behu k onej hore. Dve skaly, ktoré som schopný uniesť. To bude ako veľké.. heh.. Zamýšľam sa. Mám ich byť schopný uniesť, to znamená, že ich nemôžem odstreliť z tej špičky a nechať ich spadnúť poblíž tábora.. tak ako ich zoberiem, pomyslím si pritom sa zastavím.
Môj pohľad smeruje smerom nahor, do tých obrovských výšok. "Nuž, budem sa musieť prekonať," pomyslím si a na to zatvorím oči. Zhlboka sa nadýchnem a na to moje telo začne žiariť bielym svetlom, ktoré sa presunulo na môj chrbát - z neho sa vysunuli priehľadne krídla, čistého bieleho svetla. Jedným švihom máchnem a tým sa vznesiem do vzduchu. 
Neletím však, používam krídla na veľké skoky, aby som to neprehnal a mal možnosť sa dostať dole. Po dobe som vyskákal až na samí vrchol a moje krídla sa rozplynuli rovnako ako vznikli.
"Co teraz, ach tamto vyzerá zaujímavo.." pohlednem na skalu. Ešte že ma cvičila a vychovávala dračica. Pobral som od nej nejakú tú silu a magickú energiu, len aj to nie je nekonečné. 
"Nuž Novo, čo mám použiť. TO alebo TO druhé," nakloním hlavu, pritom na mojej pravej labe sa opäť začalo zhromažďovať svetlo. Rovnako ako pri prvom stretnutí s Clayre. Tentokrát však svetlo bolo niekoľko krát svetlejšie a silnejšie. Rozbehnem sa proti skale a jedným výskokom sa oženiem žiariacou labou po skale. Ozval sa menší výbuch. Skala sa rozletela do okolia no našťastie tie kuse sa nejak extrémne nezmenšili. Boli veľké ako polovička môjho tela, čo po tréningu bolo mohutnejšie a vyššie. 
"Jeden, tri, päť... dosť ich je.. au.." pozriem na svoju labu pritom ňou zamávam. Trošku som to prehnal.. hehe. Ako v tedy, jóoój.. Zasmejem sa, dosť nahlas tak, že sa to ozývalo po hore. Teraz iba vymyslieť spôsob ako ich dostať dole.

Hora Arisen -> Tábor
Možno som vymyslel spôsob ako zobrať dve tieto skaly a naraz. Nebudem ako blb niesť dva kamienky, ešte by som preukázal slabosť. A to nepotrebujem.. pomyslím si. Dole budem plachtiť, pritom v predných labách budem držať jednu skalu a zadných druhú skalu k tomu si budem pomáhať svojou mágiou. 
Žmurknem, zaprem sa a jednu rozlomenú skalu dotlačím ku kraju, pritom sa vrátim a tak isto to spravím aj s tou druhou. Boli dostatočne veľké na to, aby som ich uniesol a zároveň ukázal, že vo mne niečo je. Vyskočím na jednu skalu. Bol som pri kraju, to znamená, že bude stačiť iba mávnuť krídlami a plachtiť do údolia k táboru. 
Poriadne skaly zachytím, končatiny tlačím ku skalám pritom moje laby žiaria bielym svetlom. Po chvíli sa na mojom chrbte zjavili aj krídla. Ešte to zvládnem, uf. Potom budem potrebovať malú pauzičku na doplnenie sil. Škoda, že nemôžem zožrať vlastné svetlo. Ale na druhú stranu, toto beriem ako tréning. Pomyslím si a na to prudko mávnem krídlami čím ´spadnem´ z útesu a tento krát plachtím nadol. Zo všetkými svojmi silami pridŕžam skaly pri sebe. Onedlho sa ocitnem na dohľad tábora, no začnem žiaľ strácať výšku. Toto nie, hehe. Ešte mám dosť energie, zazubím sa a nakloním sa. Začnem brzdiť smerom k táboru, teda aspoň to čo sa na to malo podobať - ako to popísala ona vlčica. Po krátkej chvíli som ucítil náraz. Obidve skaly padli do zeme a ja spravil kotrmelec pred skaly. Belavé svetlo na labách a krídla sa v tom okamžiku rozplynuli. "A je to.. heh.." odseknem si, pritom sa prekúlim a posadím sa, čakajúc na to, kedy sa vrátia.

Čekala jsem až dojde. Jak sestra, tak Serppent. Mezitím jsem si vylezla na svou skalku. V tom konečně přišel.. teda přiletěl. Nebo snad spadl? Zavrtěla jsem hlavou a očima spadla na dva kusy skály. ''Celkem velké kusy skal.'' Řekla jsem a znovu se podívala Serppenta. ''Překvapil si mě, skutečně.'' Kývla jsem. ''Vítej v naší smečce Slither, Serppente Mist z rodu Nomura.'' Řekla jsem typicky chladným vůdcovským hlasem.

Tábor
Natiahnem si svoje predné nohy až mi v nich puklo. Nakoniec prišla aj Clayre, ktorá si hopsla na veľkú skalu. Pochopiteľne dobré miesto... pre alfu. Už tomu chápem, venujem jej hlbokú úklonu až k zemi. "Moc krát vám ďakujem, alfo Clayre. Verím, že moja sila bude pre túto svorku cestou k lepším zajtrajškom," prehovorím tichým hlasom pritom zodvihnem hlavu a vyčkávam. Rozkaz, príkaz to je jedno. Na hoci čo. Aké majú zákony, by ma zaujímalo.

Jeho hluboká úklona se mi líbila. Až příliš. Hrdě jsem vypnula hruď. Takové úklony zřejmě budou dobré v zákonech. Prolétlo mi myslí a znovu se mi blýsklo v očích. ''Nyní je na čase toto místo zútulnit.'' Začala jsem a prohlédla si okolí našeho nového domova a znovu na Serppenta pohlédla. ''Chci toto místo ohraničit. Aby to nebylo jako kamenné pole. Ty dvě velké skály, které si měl za úkol dovést, musíme dostat kousek za tebe a postavit je. Budou představovat takzvaný vchod do Tábora. Následně společně se Cynthiou půjdete do lesa a sesbírají se větve, přibližně by měli být stejné hrubosti a velikosti. Použije se to jako ohraničení.'' Řekla jsem pevným hlasem a posadila se na své skále. ''Samozřejmě i já přiložím tlapku k dílu.'' Dodala jsem naposledy a začala si představovat jak to bude vypadat. ''Hlavně však musím vymyslet, kde budou sepsány Zákony smečky.'' Uvažovala jsem už více méně sama pro sebe a pomalu jsem v hlavě vymýšlela pravidla.

Tábor --> Hora Arisen --> Tábor
Bedlivě jsem sledovala toho vlka. Nelíbil se mi, ale to bude tím, že byl cizí a s cizími vlky jsem měla špatnou zkušenost. Ale úkol splnil lépe, než bychom se sestrou očekávaly, jak jsem se dozvěděla z jejích slov po přistání. Konečně se začínala vžívat do role Alfy. "Odkdy zútulnit rovná se ohraničit?" ušklíbla jsem se, ale mohla poznat, že to bylo jen ze srandy, protože jsem kývla. Bylo opravdu potřeba to tu ohraničit. Nemůžeme to tu mít jen tak bez zabezpečení. Na její slova jsem kývla a hned se dala do posouvání kusů skal. Pamatovala jsem si, jak to udělal ten vlk. Vyletěla jsem a jednu vzala do všech tlapek a vynesla ji kus nad zem. Otázka byla, zda byla tak silná ta křídla nebo já. Ale to jsem neřešila. Po posunutí té skály jsem byla vyšťavená jako nikdy. Pitomá magie. Ale nechtěla jsem na něm nechat i ten druhý kus, potřeboval se trošku vzpamatovat. "Jdi zatím sbírat větve," štěkla jsem na něj, ale neznělo to povýšeně... kupodivu. Pak jsem letěla k druhému kusu. "Už jsem se lekla, že tu budeš jen sedět," ušklíbla jsem se. "Ale možná by bylo lepší zatím vymyslet zákony, nebo náměty, hezky se se mnou poraď."

Tábor --> Medvedí les
Vypočujem si slová alfy. V momente kedy spomenulo takzvané zútulnenie tábora, sa mi na tvary vyčaroval úškrn. Veru, vyzerá to tu strašne. Takže, tie skaly budú slúžiť ako vchod? Strihnem ušami, pritom ešte raz očkom pozriem po alfe a opäť jej venujem poklonu na náznak súhlasu.
Otočil som sa, vyrazil som ku skalám, no do toho sa hneď zapatrala Cynthia. Tak to bude trvať... Pomyslím si, keď si všimnem, že po prenesení prvej skaly musela riadne lapiť po dychu. "Dobre," poviem, keď mi hmmm... prikázala? Iba som pokrčil ramenami a vydal sa do lesa. "Aj ich postav hranami na hor, nech to vyzerá pekne," poviem onej vlčici, ktorá sa snažila hnúť skalami. No to už som bol já labou v lese. Ideme hľadať.

Tábor --> Medvědí les

"No jasný! Žádnej stres!" štěkla jsem ještě za ním, jenže to už byl v nedohlednu. Mezitím jsem popadla i druhý kus skály a snažila se ho dopravit na druhou stranu vchodu. Dokonce špičkou vzhůru, aby to hezky vypadalo. Při té myšlence jsem se musela zašklebit. Šťoural jeden. Ale pak jsem se zasmála. A vydala se za ním - po pachu - sbírat větve. Ale vzhledem k tomu, že mi ta skála zabrala celkem dost času, mohl už mít nasbíraný pěkný svazek. Začala jsem tedy hledat silné větve, ale né zas tak ilné, aby byly tlustší než já sama.

Medvedí les
Nečakal som, že to dá takú prácu. Aj keď som bol v lese, moc konárov vhodných na oplotenie tábora som nemohol nájsť. Buď boli vysoko nado mnou alebo na zemi boli iba, no akoby som to mal pomenovať - konariky? 
"Des a hrôza," nevrhlo zavrčím, keď náhodne šliapnem práve na jeden z kanárikov, ktorý pod tou váhou pukne. Niekde to musí byť aspoň pár.. neschováte sa mi. S pomyslením sa dám do behu. Les bol zmiešaný. Niekde boli listnaté stromy, niekde ihličnaté. Zaujímavé na tom bolo, že tento les bol pod samotnou horou a zo dvoch strán obkľúčený. Čiže to vo mne vyvolávalo dojem akoby tá hora sa snažila objať tento les. Má to nejaký hlbší význam? 
Pokračujem ďalej v ceste, než konečne natrafím na padnutý strom okolo ktorého boli roztrúsené konáre celkom slušnej veľkosti. Vyskočím na padlí strom, pritom sústredím svoju energiu. Strom pod náporom mojej magickej energie začal pukať až sa rozpadol. Bol starý, išlo to ľahko. "A máme s čím robiť," uškrniem sa, pritom hodím očkom okolo seba či nespozorujem Cynthiu. Že by ju tá skala rozpučala? Ani by som sa nečudoval, uchechtnem sa nad tou predstavou a začnem zbierať kusy objemných a dlhých konárov.

Medvedí les -> Tábor
Vskutku to bola namáhavá práca nájsť dostatočne veľké konáre rovnakých veľkostí. Po dobe som ich konečne nazbieral dostatočný počet. Nahádžem si ich na chrbát - pritom pomocou mojej mágie vytvorím niečo ako podporu a pomaly sa vydám späť k táboru. 
Nakoniec dojdem aj tam, kde konáre položím na zem. Pokloním hlavou pred alfou a poviem: "Tu sú."

Hrdě jsem vysedávala na skále a v hlavě se mi rodila spousta myšlenek.. Pár pravidel už mi jasně blýsklo hlavou. Koukla jsem se na ty dvě skály, které Serppent donesl z hory a které má sestra postavila. Seskočila jsem ze skály a vydala se k nim blíže. Vyšla jsem za ně. Nakonec jsem ten levý obešla. ''Výborné.'' Pověděla jsem a kývla. Stála jsem v Táboře a na levém sloupu se ty pravidla budou vyjímat. Vyvolala jsem menší kus rampouchu a začala jsem jsem do skály pomocí magie rýt. Áno, áno. Trvalo to, ale přesto se mi pravidla podařila vyrýt. Nakonec jsem se zpět posadila na skálu a vyčkávala na ty dva. Jako první se objevil Serppent. Na úklonu jsem kývla a následně pohledem změřila ty klacky, jenž přinesl. ''Skvělé.'' Pochválila jsem jej. Kolem mě se zjevili bíle vločky. Bylo jich opravdu spousta. Pozvedali klacky a začali je zabodávat kolem Tábora. Od sloupu až po mou skálu. ''Už je jenom naostřit.'' Pověděla jsem. ''A čekat na Cynthiu, která donese druhou polovinu.'' Mrskla jsem dlouhým ocasem. Následně jsem se zaměřila znovu na skály, jenž představovali vchod. ''Budu potřebovat vodu.. Hodně vody.'' Zauvažovala jsem... ''Ale to později.'' Dodala jsem.

Zlost v očích. To se mu vyjímalo výrazně. Odešel z místa, které si myslel, že může považovat za svůj domov. Však kvůli malému nedorozumění byl vyhnán. (Ačkoliv původně zabit, ale tady byl prostě vyhnán xdd ) Však vzpomínka na tu, kvůli které se to vlastně stalo ho zabolela. Uvidí ji ještě někdy? To nevěděl.. Kráčel dál a dál a nevšiml si, že začala pachová stopa. Možná se přidám do této smečky. Začnu znovu. Zapomenu na to co se stalo s nimi. Pomyslel si. Když jsi neschopný, tak co jsi čekal? Ozvala se třináctá brána jeho magie. To díky tobě mě slyšela! Zavrčel na ní zprudka. Došel ke dvou skálám. Z jedné strany se nacházeli klacky, které mu připomněli tamten Tábor.. Nadtím si odfknul a kráčel dál. Spatřil jako první růžovou vlčici, snad o něco vyšší, než on sám, jak vysedává na skále a tváří se tak dominantně. Pak i vlk, jenž byl modrý a ten už se tak dominantně netvářil.. Chm..

Medvědí les --> tábor
Ne, že by ten vlk byl nenápadný, to ne. Mumlal si celkem nahlas, ale možná jsem to vnímala jen kvůli bolesti hlavy a já už ani nevím, čemu ještě. Nicméně jsem brala velké větve, někdy střední, čímž jsem se pokoušela přiblížit Serppentovu vkusu na větve. Házela jsem si je mezi křídla, jelikož se mi pak lépe nesly, navíc s tou tloušťkou...
Po nějaké době sbírání a ignorace okolních zvířat - dobré území jsme si vybraly - jsem si už řekla, že toho je dost a Serppent už bude také v táboře. Tak jsem tedy hejbla zadkem a vydala se k táboru hezky pěšky. Jakmile jsem se plazila blíž a blíž, cítila jsem další pach, kdybych na zádech neměla takovou spoustu dřeva, už by tu něco hořelo. Ale necítila jsem postranní úmysly, možná se jen ten vlk chtěl přidat? Došla jsem až k němu. "Novej?" krákla jsem úsečně, toto jediné slovo by mělo postačit, aby porozuměl. Mou sestru/Alfu viděl moc dobře, aby taky ne, takovej kolohnát jako je ona se nedá přehlídnout. Uklouzlo mi v hlavě. Zahanbeně jsem ji sklopila a položila větve na zem, zatímco jsem je začala ostřit pomocí jakéhosi ostrého kamínku příhodně ležícího hned vedle mě. Nepřestávala jsem ale pohledem těkat k tomu novému.

Během mého přemýšlení do Tábora vtrhl někdo nový. Prohlédla jsem si vlka, jenž stál přímo uprostřed. Podívala jsem se mu do očí a tiše se zasmála. Měl bolest a hněv v očích. Roztáhla jsem křídla v dominantním postoji a čekala až přistoupí blíže. Mezitím došla má sestra. Švihla jsem dlouhým ocasem a zazubila se, přičemž mi blýsklo v očích. Proč ne. Aspoň zjistím jakou dokáže být Betou. Sesčila jsem dolů ze skály a kráčela k nim..

Tábor
Vypočuje si slová alfy a ešte než by stihol niečo povedať si to do tábora dorazil neznámi vlk, na ktorého Serppent pozrel kútikom oka. Po nadvihne pysky pritom našpicuje uši a otočí hlavu smerom k onemu vlkovi. Medzi časom stihla dojsť aj alfyna sestra. Posadí sa, sleduje jeho oči, no nakoniec iba odvráti od neho zrak s myšlienkou: Nezaujímavý. Prejde k jednej z dvoch skál, kde si všimne vyryté pravidlá svorky. Pozorne si to prečíta, než sa vráti k svojej práci. Po prečítaní pravidiel som sa nakoniec vrátil k oným konárom, ktoré som začal zaostrovať. Nechavam toho nováčka na pospas samotnej alfe tejto novo vznikajúcej svorky. Nezabúdam ho však pohľadom sledovať. "Hmm."

Začali si jej všímat. Mohutná vlčice, snad ještě o něco vyšší než on sám, vypadala, nebo se aspoň snažila tvářit tak vznešeně. V tom se vedle něj ozvala jiná. Otočil se k ní a pozvedl obočí. ''Jo novej.'' Odpověděl ji jednoduše a pak jen sledoval jak se dala zase do práce. Stejně jako tam ten vlk, zatím co mohutná vlčice mířila k němu. Nevěděl proč, něco mu říkalo, že bude lepší hlavu sklonit a proto tak i udělal. ''Zdravím. Přišel jsem se přidat do smečky, pokud možno..'' Pověděl tiše, však rozhodně a doufal, že není jako Naiome, která skoro až urafne čenich každému, kdo promluví bez jejího svolení. Všichni tam byly jenom tupé ovce co ji poslouchali, ne z respektu, ale ze strachu. Takovou Alfu mít Kaer nad sebou nepotřeboval.