Příběh Anarion

Tabor -> hranice.

"Oki Šéfinko" zasmejem s a zelena jak trava sa zacnem prechadzat po okoli zaznamenavat prostredie a smerujem na hranice za pachom. Ako tak idem najdem (Kayov popis) vlka. Pridem k nemu a zmenim sa na krvavo cerveno. "Prepacte pane ale asi vas, chce vidiet sefko." Poviem nie az tak isto a hladim nan co spravi pripadne povie

Hranice
Sleduje dcéru ako konzumeje onu večeru, než zacíti ako pomocou pachu tak aj pomocou ozvien v zemi vlka, blížiaceho sa k jeho lokalite. Po otočí hlavou a ešte než stihne niečo povedať, mrskne chvostom."A vy ste?" spýta sa, na to sa postaví. Ona vlčica mohla pred sebou vidieť mohutného o dve hlavy vyšieho vlka, stojáceho v hrdom, dominantonom postoje, ktorý môže nahovárať to, že mal kedysi veru vysoké postavenie. Teraz z neho však bol tulák. Čierna, onyxová srsť sa leskla pod paprskom svetla a fialové očká dopadali na onu zelenú vlčicu. "Prečo ma chce vidieť tvoja alfa?" 

Hranice

"Azuna" poviem.jednoducho vlkovi. "A neviem preco... vraj mu vas pach pripada povedomy. Vyzera dako takto" poviem a zmenim sa na pomerne dobru podobizen Moona. "Poznate ho ci?" Opytam sa otocim sa dva krat na ukazku a zmenim sa temto.krat do tmavomodrej s bielimi flakmi ze vyzeram ako hviezdna obloha

HRANICE
Sleduje stále onu vlčicu, ktorá sa mu predstavý ako Azsuna. "Kay Mayen de Mal, moje meno. Toto je moja dcera Looren a Fevris," ukážem tlapou do dialy na obrovského modrého draka. "Hm, budiž zastavím sa tam, no najskôr musím vykonať povinnosť ako otec.. potom sa zastavím vo vašom tábore," povie onej vĺčke, no potom sa otočí a prejde k svojej dcerke. "Zatiaľ sa majte."
Poviem k tomu sa k Looren posadím a štuchnem ju do hlávky čumákom. Na papaná? Pošlem jej na to myšlienku.

Hranice -> tabor

"Ako myslite" poviem vlkovi a pozeem na jeho mlada. Je pekna a tak sa premenim na nu ale vo svojej velkosti. "Dovi" pozdravim a bezim do tabora. Tesne pred nim sa premenim na Kaya a skusam aj jeho velkost ako to len pojde. *trenovat treba... ale potom zi dam normalnu podobu aby som sa neunavila...* hovorim si v hlave. Tam spomalim a hladam pomalim krokom Moona. Ked ho najdem podidem knemu a mlcky sa posadim kym cakam co spravi

Alfův odchod tmavá vlčka nekomentovala, ani nemusela používat magii, aby poznala, že na tom Alfa není nejlépe. Raději se proto zaměřila na o poznání mladší Betu. Na jeho otázku jen přikývla. Doufala, že si jejího gesta vlk všimne, protože mezitím přišla nějaká vlčice, kterou on jim Kappou. Slovy však plýtvat nechtěla.
Raději se tedy jako při příchodu hluboce poklonila a klusem se vydala z tábora hledat léčivé byliny.

Čekala a čekala. Když byla kořist přední z chutí se do ní pustila! Vychutnávala si každý kousek sousta, jenž se ji dostal do tlamy. Za posledních pár dní se moc nenajedla, tak toho teď tooolik využila. Očima si nevšimla přicházející vlčice, ani ji necítila, když čumák měla od krve, ale přesto o ní moc dobře věděla. Ale věděla, že ji taťka ochrání. Švihla ocasem a dojedla poslední sousta, mezitím co taťka mluvil s vlčicí. Po jeho myšlence se na něj se zaschlou krví na tlamě šiiiroce zazubila. ''Jó!'' Vykřikla nadšeně a vrtěla ocáskem sem a tam, však když seděla vypadalo to, že zametá zemi.

HRANICE --> TáBOR
Zasmeje sa pri reakcii Looren, potom si sám odkúsne z toho čo ostalo a spokojene prežúva. Korisť ulovená drakom, ktorú zožerú vlci. Zaujímavá myšlienka. S pomyslením iba mierne mávne chvostom. "Počuj, teraz sa drž pri mne, pretože pôjdeme do vlčieho tábora. Tatino musí niečo vybaviť.." strihnem ušami pritom oblíznem Looren, ktorú nakoniec schmatne a vyhodím ju na svoj chrbát. "Ideme pomáličky.." poviem a nakoniec sa pokojným krokom vydám až k táboru.

Švihla ocáskem a vypadala se po jeho boku, ale to ji čapl za kůži a dál na záda. Tudíž se na jeho hřbetě spokojeně vyvalila. ''Jsem u tebe, neboj.'' Zazubí se a ucítila pach. Přišel k nim vlk, který se zdál, že otce zná, proto se ho nebála. Aspoň ne tolik, jako ostatních cizích. Vrtěla ocáskem a rozhlížela se na okolo. ''A zůstaneme u téhle smečky?'' Zeptala se se zvídavosti v očkách.

-> Tábor
Krok za krokom, kráča vedľa svojej dcérky, než mu cestu zkríži vlk zahalený v plášti s mečom po boku. "Aragorn.." zamumle, pritom ho sleduje svojími očkami. Ach, tá nostalgia. Tak, minulý život ma začal doháňať? Spýta sa samého seba, pritom mĺčky pokračuje ďalej. Nuž, rozmýšľa čo mu zdeliť. "Ani nie. Toto územie je nedotknuté. Cítim to vo vzduchu aj v zemi," zamumlem, potom druhým očkom kuknem na Looren. "Ešte neviem, ale uvidíme. Nikdy nevieš na čo narazíš.. možno budú nepríjemný a budeme musieť odísť. Pozorne sleduj okolie maličká," švihne chvostom, než sa dostane k miestku, ktoré malo byť táborom.