Karai&Asuka - Rodinná pouta

Karai, která si myslela, že je poslední svého rodu se dozví, že přeci jen na světe existují vzdálení příbuzní, kteří tento rod rozvíjejí.. Jak toto setkání dopadne? C:
Začni prosím, ať ti není líto x'D

Objevovala jsem území, na kterém jsem se poslední dobou nacházela. V tuto chvíli jsem se hnala za pachem zajíce, při objevování jsem dostala hlad, který po pár metrech zmizel: ,, Kruci! " Zaklela jsem v mysli a rozhlédla jsem se: ,, Zajíc v tahu a já nevím, kde zase jsem."  Řekla jsem a povzdechla jsem si: ,, Vážně bych měla zapracovat na své orientaci. " Pomyslela jsem si a cítila se trapně: ,, Co by asi na to řekl Kaer?"  Zamyslela jsem se. Z mých představ mě vytrhl až pach vlka, který byl nedaleko odsud.

Mech ji hladil tlapky a tím vychrtlé tělo kráčelo po pláninách. Najednou se v tlapkovém poly objevil ušák, který kolem ní jenom profičel a brzy se ji zrysovala i podoba vlčice, zřejmě zdroj zaječího pelášení. "Špatný den?" Uchechtla se při vlčiném nezdařeném lovu.

Došla jsem ke zdroji pachu, která byla poměrně vyhrtla: ,, Tak nějak ano. " Řekla jsem mírně mrzute. Neměla jsem příliš ráda, když byl někdo u mého nezdaru, ale přešla jsem to: ,, Hádám že jsi na procházce." Řekla jsem a prohlížela si ji: ,, Jsem Asuka a své vznešené příjmení mám tak složité že si ho nepamatuji. " Představila jsem se a zahledela jsem se jí do očí: ,, Něco mi tu nehraje." Pomyslela jsem si a začala přemýšlet, čím to bude.

Nad její mrzutou odpovědí by Karai protočila očima, kdyby mohla. ''Né každý lov je úspěšný.'' Pověděla ji. ''Ano. Procházce..'' Povzdychla. Procházky jsou většinou na zkoumání krás okolí. Karai spíše objevovala, kde je jaká propast, či něco co by bez úplného vidění ji mohlo kdykoliv zabít. ''Těší mě Asuko. Já jsem Karai. Karai de Fëe'neriz.'' Představila se taktéž, netušíc že právě tento rod mají stejný. ''Pokud civíš do mých mrtvolných očí, zkrátím ti uvažování. Ano, jsem slepá.'' Sekla rovnou a vyplázla jazyk. Už to pozná dle toho ticha a zatajeného dechu, při zkoumání jejích očí.

,,  Příjmení mám stejné jako ty! " Zazubila jsem se: ,,  Nejsme náhodou příbuzné?"  Podívala jsem se na ni tazave: ,, Slepá? Tak to je to, co mi na ní připadalo zvláštní. " Pomyslela jsem si: ,, Tam odkud pocházím jsem měla kamaráda,  který byl slepí. Byl to fajn vlk, který se uměl měnit na taková ta divná stvoření,  která  chodí  po dvou." Snažila jsem se jí popsat.