Příběh Laminae

??? --> přes Noční pláně --> hora Arisen

Utíkala jsem, slzy na krajíčku z toho, co jsme té vlčici provedly, ale zároveň mi to po těle rozlévalo zvláštní uspokojení. Nevnímala jsem kameny pod tlapkami, takže mě nijak nezaskočilo mé následné ozpjetí křídel a vzlet. Vítr v karmínové hřívě mi dodával klidu, přestože jsem klidná nebyla. Ne po tom, co jsem musela opustit rodinu, nechat je tam bez rodičů... Ale byli dospělí, měli by si poradit! Po chvíli mě ale myšlenka na ně přešla, zapomněla jsem i na Clayre, protože se pode mnou zjevila neprozkoumaná půda. Nikdy jsem nic podobného neviděla, ale to nebylo všechno. Nad tím vším se tyčila jedna vysoká hora. Párkrát jsem mávla velkými křídly a už jsem byla na hoře. Ne úplně na špičce, ale na první plošině, kterou jsem zpozorovala svýma žlutýma očima. Jakmile se mi podařilo přistát, přičemž jsem se lehce odřela, ztěžka jsem oddychovala. Nevyčerpal mě jen běh a let, ale i má dávno objevená magie. Sklopila jsem hlavu a snažila se nepozvracet tou námahou. Když se mi konečně podařilo popadnout dech, hlavu jsem zvedla a se zúženými zornicemi se poohlédla po té zemi. Tady je to pěkné, ale ne tak kýčovité. Už jen zbývalo počkat na sestru. "Kde se sakra courá?" postěžovala jsem si. Nebylo třeba myšlenek, když to šlo říct narovinu. Stejně mě nikdo neposlouchal, alespoň myslím, že ne.

Po dlouhé době běhu jsem přešla do klusu. Jenže má mladší sestra pokračovala v běhu dál a proto jsem ji po chvíli ztratila z dohledu. Je to jen pár dní co jsme našeho rádoby otce, aneb zrádce pohřbili tak hluboko jak jen mu to patřilo a oné vlčici nadobro zničili život. Nebrala to tak lehce jako já, jenže zvykne si. Naší sourozenci si také dokážou zařídit život dle sebe. Tak stejně uděláme i my. Koukla jsem na oblohu a spatřila jsem jak nedaleko přede mnou vzlétla. Proto jsem roztáhla svá dračí křídla a prudce s nimi mávla. Letěla jsem za ní směrem k té obrovské hoře, jenž se zde tyčila. Občas jsem se rozlédla. Vypadalo to na nějaké údolí, protože i z každé strany se v dálce tyčili další hory. Několikrát jsem prudce mávla křídly a zrychlila svůj let a během chvíle jsem u své sestry byla a proto mi neunikla její slova. "Nevím kam máš tak naspěch. Pak ti je takhle zle." Řekla jsem ji a přistála vedle ní. "Včera v noci jsem uvažovala. Začneme nový život. Založíme společně smečku. A tady to po nikom nepáchne. Údolí bude naše." Pověděla jsem nečekajích odpověď nějakou odpověď. Nebyl to dotaz. Prostě jsem ji to jednoduše oznámila, svým typicky chladnějším hlasem.

Hora Arisen
Zanedlouho už za ě přistála starší sestra. Její slova mě nepřekvapila. "Zle by mi bylo i tak, nemám totiž to štěstí, že by mě vyčerpávalo světlo v době, kdy sílu nabírám!" prskla jsem, ovšem sestra na to už musela být zvyklá, trávila se mnou času až nepřirozeně hodně. Její další slova má mysl musela nejdříve přebrat a pochopit, což vzhledem k žaludku na vodě a vyčerpání chvíli trvalo. Jakmile mi ovšem její slova dala smysl, prudce jsem se k ní otočila se zornicemi zúženými ještě víc, takže byly jen jako čárečky. "Nevypadá to tu nebezpečně, což se může změnit, ale..." vlastně mě nenapadalo, čím bych mohla odporovat, zaprvé tu bylo dost vody a vzhledem k zeleni a vlkuprázdnu tu jistě mohl existovat i dostatek potravy a zadruhé odpor by byl zbytečný, obzvláště u mé sestry. "Vlastně je tu příjemně. Ale založení smečky znamená, že jí bude někdo vládnout, bereš to na sebe? A zákony?" chrlila jsem. Nikdo by se na nejvyšší postavení nehodil víc, než právě Clayre... Dokonce mě už i napadlo, jak trestat vlky, kteří přivolají naší smečce zkázu.. Zatřepala jsem hlavou, co se to se mnou dělo? Občas nám okolnosti změní život, no..

Pozvedla jsem obočí nad její odpovědi. "Sama víš, že zažívám to podobné. Naše magie Slunce a Měsíce se však dokážou skvěle doplňovat." Zavrčela jsem ztlumeně, však Synthia to slyšela jasně a zřetelně. Vypla jsem svou hruď a důstojně se na kusu skály usadila, přičemž jsem čekala až se vymáčkne ze svých slov. "Ano." Odpověděla jsem ji jednoduše. "Hlavou smečky budu já a ty budeš mou pravou tlapkou. Vlk se do smečky dostane po splnění zkoušky, která bude rozdělená na dvě části. Nebudou těžké, aspoň ne tolik jako zkouška by byla na vyšší posty. Zákon smečky vymyslíme společně a tahle skála v dokonalé výšce.." Pokynula jsem hlavou k zemi, jenž byla jen pár metrů pod námi. ".. bude skvělá k mluvení pro celou smečku." Dopovědela jsem a mrskla svým na vlka nezvykle dlouhým a hustým ocasem o skálu.. "Zde by byl jednoduše řečeno Tábor." Dodala jsem a zuženými zorničkami jsem na mladší sestru pohlédla.

Hora Arisen
O magii jsem se už dál nechtěla bavit, bylo třeba vymyslet vše okolo té smečky... Jenomže co je smečka bez vlků? Cestovaly jsme jen my dvě, nikdo další. "Perfektní," vypadlo ze mě, tím jsem vlastně odkejvala vše, co mi zatím sdělila. "Zřejmě bychom měly začít stavět náš úkryt, nebo si najít jeskyni. Možná bude v téhle hoře, bylo by fajn něco takového mít," řekla jsem. To, zda jsem na to připravená, mohlo být vlastně jedno. zatím nebylo, komu vládnout. Měly jsme času dost. "A místo tábora je skvělé. Takové stinné. Skála poskytuje dostatečný stín, abych nebyla tak malátná," řekla jsem ještě. Byla jsem ráda za výšku té hory. "Myslím, že ta hora si zaslouží majestátní jméno," podotkla jsem jen tak mimochodem a otočila se, přičemž jsem krajinu znovu přelétla pohledem. Zornice se kapku rozšířily, nicméně zůstávaly poměrně úzké.

Přikývla jsem. "Místo se najde." Pokrčila jsem rameny a opět roztáhla blanité křídla, ne však za účelem vzlétnout. Začala mnou proudit nová síla. Na obzoru vycházel měsíc a byl zrovna úplněk. Připadala jsem si tak mocně, když byl měsíc v úplňku. Seděla jsem a díky své velikosti , která byla o něco vyšší, než klasický vlk a to ještě k tomu samec a vypnuté hrudi a dlouhými roztáhlímy křidly, jsem musela teď vypadat majestátně a velmi hrdě. "Tato hora ponese jméno Arisen." Oznámila jsem, jakobych již teď promlouvala ke celé smečce. Následně jsem pootočila hlavu na svou sestru. "Když jsme toto místo našli my, jistě zde brzo přibudou další vlci. Svět je malý a jistě budeme časem smečkou, kterou si každý vryje do svých pamětí." Blísklo se mi v očích nad tou představou. "Smečka ponese jméno Slither. Budou zde jen vlci, kteří mají silné duše a mají smysl pro věrnost. Se zrádci se zde bude zacházet jak z kusy hadru." Dokončila jsem svůj proslov. Zrádce jsem nesnesla. Tentokrát se mi blísklo v očích nebezpečně. "Měli bychom prozkoumat celé toto údolí. Měli bychom jej znát perfektně a měl by být cítit naším pachem, aby každý věděl že toto území je již naše a zde se rozroste velká a mocná smečka." Konečně jsem zmlkla a nechala prostor sestře se vyjádřit.

Hora Arisen --> po jižním rameni pohoří Arisen --> Velká řeka
Sestřina slova jsem vnímala pozorněji než kdy předtím. Možná to bylo tím, že mluvila tak nahlas a málem mě schodila z plácku těmi křídly. Byla pravda, že teď z ní šel... Ani ne strach, spíš respekt. Možná z instinktu z předchozí smečky, možná z přirozeného instinktu, jsem se sestře poklonila s křídly přilepenými k bokům a její slova mi procházela skrz uši až do paměti, kam se zarývala. Po zmínce o zrádcích jsem hlavu konečně zvedla a vyslechla si zbytek proslovu. "Název je skvělý. A ohledně zrádců.. Já bych je využívala na nechtěné práce. Třeba odklízení kostí a zbytků, jídla by měli minimum, ale měli by ho a k vodě by měli přístup pouze s dozorem... Toto celé by trvalo jeden měsíc, aby nemohli odejít hned. Pokud by se jim jejich životní podmínky nelíbily, buď by se pokusili zpět vydobýt svůj post, nebo by raději utekli. Takhle je hned přejdou myšlenky na zradu," navrhla jsem s pohledem upřeným do sestřiných očí, které v měsíci svítily tak autoritativně, že jsem pohledem uhnula, jinak bych se přiznala i k tomu, že si ožužlávám drápy. Na zbytek slov o území jsem kývla a pro sebe si zamrmlala: "Aspoň budeme jen lítat a nebudeme tu všude čůrat." Abych neslyšela sestřinu reakci na má poslední slova, raději jsem roztáhla křídla a skočila ze skály do volného pádu. Nechala jsem si čechrat hřívu a užívala si noční vzduch. Jakmile jsem byla pár metrů nad špičatými skalkami a šutry, roztáhla jsem křídla jako padák a vznesla se nahoru, letěla jsem po hřebeni hor a neodpustila si radostné zavytí. Bylo mi tak dobře, když mě nevyčerpávalo slunce. Nakonec jsem rozjíveně přistála, což si vybralo svou daň, stáhla jsem křídla, převalila jsem se na bok, na záda, na druhý bok a na břicho. Vypadala jsem umolousaně, ale byla jsem šťastná. Dokonce jsem si až teď uvědomila, jakou mám žízeň. Začala jsem chlemtat vodu z řeky, u níž jsem přistála. "Páni," vydechla jsem mezi slastným mlaskáním vody, "To je ale velká řeka!"

Hora Arisen --> po jižním rameni pohoří Arisen --> Velká řeka
Složila jsem znovu křídla a postavila jsem se a kývla na sestřina slova. "Prostě Omegy budou post za tres a nebude to tu s nimi hrát hladce.." Pověděla jsem zjednodušeně a následně se neubránila zachechnutí. "To mi je po ránu vtip. Ke snídani si stihla mít vtipnou kaši?" Řekla jsem a stejně jako ona se rozběhla ze skály, ale nějak jsem to nedramatizovala. Prostě jsem vzlétla a vydala se za ní po jižní straně hory, až velké řece. Přistála jsem vedle ní a zlehka se napila. "No tak to bude prostě Velká řeka." Pověděla jsem a křídlo zlehka namočila křídlo do vody.

"NOVA!" zavyjem na celé územie, no stále sa mi nedostávalo odpovede. Trvalo to dlho, nie áno?? Už som z toho celý zmätený, je to rok čo moja druhá, jediná matka odišla. Proste, zmizla a jediné čo mi ostávalo bolo vydať sa na túto cestu. Pravda no, sama mi vravela, že sa to jedného dňa stane. Tak isto.. nebol som vlk, už nie dávno. Moje telo sa začalo pomaly meniť. Ona si toho všimla. Bolo to z toho, že som bol v jej blízkosti a užíval tú jej mágiu. Nemôžem si to vyčítať - je to proste fakt. S pomyslením pokračujem ďalej až zastanem pri nejakom jazere z ktorého sa napijem a posadím na jej breh.

Čekala jsem opět na odpověď své sestry, ale místo toho jsem našpicovala uši a švihla ocasem dominantním způsobem. "Říkala jsem, že je jen otázka času kdy se tu vlci objeví." Řekla jsem a vzlétla jsem a zamířila za zdrojem vytí, když v tom mi během chvíle do čumáku vešel i pach onoho vlka a prvního vetřelce na novém zabraném území, našeho údolí. Přistála jsem na břehu těsně vedle něj, ale neřekla jsem ještě ani slovo.

JB
Sledujem svoj odraz v hladine jazera, pritom premýšľam nad tým čo teraz spravím. Tak čo. Nájdem si nejakú jaskyňu alebo pôjdem ďalej? Kladiem si otázky samému seba, než zacítim pach a podivnú čmuhu na oblohe ako letela za mňa. Čo to je? Naskočí mi v hlave a prudko k tomu otočím hlavu, odskočím od nej. Nej? Bola to samica. Pristanem ľadne kus od nej, pritom tlmene voči nej zavrčím. Na tlapách sa mi pritom začne uvoľovať biele svetlo. "Čo si zač!" vyšteknem na ňu. Bola to vlčia či drak. Kombinovalo sa to, bolo to zvláštne - toto som ešte nevidel.

Když vlk po chvíli po mě vyštěknul a tlumeně zavrčel, já naopak zavrčela hrdelně. Když se z jeho tlap se ovolňovalo zvláštní světlo a tím pádem se kolem nás zároveň ochladilo- účinek mé magie. "Jsi na území nově vznikající smečky. To ty jsi ten který mi má říct co jsi zač." Řekla jsem chladným hlasem a mohutným dlouhým dračím ocasem jsem praštila do země.

Jazero Bludiček
Sledoval som ju, nepozdávala sa mi. Už ten vzhľad napovedal svoje, čo bolo proste zle. "Vznikajúca svorka? Blbosť, nič také neexistuje.." ohrnem pysky, pritom žiara okolo mojích tlapiek začala zosilovať. "Máš smolu, ja sa pýtal prvý.." odseknem okamžite na to. "Ale však, keďže mám dobrú náladu.. teda zatiaľ, prezradím ti iba to.. že som drakobijec." Mohol som zrejme narážať na ten jej vzhľad, už od názvu vypovedá, že som mal pletky s draky - aj keď v inačom slova zmysle. Čo by v tomto prípade robila Nova? 

Jazero Bludičiek
V momente kedy spravila krok sa žiara okolo tlamy opäť rozžiarila a začala zahrievať okolitý vzduch (pochopiteľne :d). "Uf, to som rád," odvetím jej. "Čo mi ponúkneš, keď ti to prezradím, hm?" nadvihnem obočie. Takýmto spôsobom odo mňa nič nevymámiš miláčku. Čiže takto môžeme stáť aj tyždeň.

Argumenty? Prolétlo mi myslí a já nad tím pozvedla obočí. ''Třeba území na kterém, můžeš žít a lovit. Mít smečku, která ti postupem času nabídne moc?'' Navrhla jsem hlasem chladným jako byla má magie. A že byla opravdu chladná. Však jenom tohle není pouze za jméno. Pomyslela jsem si a nebezpečně se mi blízko v očích.

Velká řeka -> Jezero Bludiček
"Kaši? Ne, to už by byl pravděpodobnější sarkastickej salát," prskla jsem. Řeku má sestra nakonec pojmenovala "Velká řeka" Netrvalo ale dlouho a i já jsem ucítila pach. Natáhla jsem křídla a vzlétla, bohužel vzhledem ke slabosti z nedávné dlouhé pouti a věčného slunce jsem byla pomalejší a když jsem doletěla, debata mezi sestrou a tím podivným, odrzlým jedincem již byla v plném proudu. Přistála jsem, tentokrát ladně, vedle své sestry a přísně zpražila toho vlka pohledem. "Kdo je to?" zeptala jsem se sestry a dělala, že mi jejich rozhovor unikl. Fuuuj, je tu kosaaa!! Pokud z něho chce něco vydolovat, neměla by mu mrazit tlamu.. Naštěstí to k tomu ještě nespěje, tak si aspoň počkám. 

Jezero Bludiček
"Moc světelnýho drakobijce? Draky tady nemáme, takže tady můžeš pobít tak nás a to bych ti vřele nedoporučovala," řekla jsem lhostejným tónem hlasu. Bylo sice supr, že by tu byl aspoň jeden beránek, který by tu s náma byl... Ale pokud se tu bude vytahovat, tak mu nedáme zkoušku, ale kopanec do hvězdičky. Chtěl jsi něco prozradit? Hm... Žeby tip na vhodné místo k houbaření? No jó, přemejšlej. Neodpustila jsem si sarkasmus aspoň v mysli. Přece ho nebudu odrazovat. Bóóže, to je dlouhý jméééno, to si nezapamatuju... Tk co budu dělat? Zkrátím to... Serík? Ne, to zní jako průjem. Co třeba Srpík? Néé, to je zase jako měsíček.. Tak to bude Serpík. "Prima, Serpíku, chceš zkoušku do smečky?" zeptala jsem se narovinu. Přece nepřijmeme nějakého pozéra, kdyby třeba byl, že jo...