Příběh Laminae

//To mi vlastně připomíná Ghost Ridera :'D
Poslouchala jsem každé jeho slovo. ''Vskutku zajímavé.'' Kývla jsem. Když se následně po mých slovech vznesl, jeho držení těla bylo nepevné. ''Nesmíš být tak křečovitý. Uvolni se.'' Pověděla jsem znovu. ''Přistání?'' Pozvedla jsem obočí. ''Hm. Je to tak, že až přijdeš na svou techniku, přijdeš i na to jak dobře přistát, aby sis nenabil čenich.'' Vzlétla jsem a udělala kolem něj kolečko. Následně jsem se předklonila a země se dotkla předními tlapami, až pak zadními a následně křídla složila. ''Věř jim a nikdy tě nezradí.'' Pověděla jsem a pořádně si jej prohlédla. ''Pokud si již unaven, můžeme jít do Tábora, kde si můžeš zdřímnout a teprve až se vyspíš začneme s opravdovým tréninkem.'' Navrhla jsem a čekala co z něj vyleze.

Velká řeka
"Jde spíše o to že jsem šel už od rána..a tlapky mě docela bolí.. kdybych se uvolnil.asi bych brzy usnul" poví a pokusí se přistát tentokrát se mu to i docela povedlo. zaujatě ji sledoval když vzlétla, V jejím podání to vypadalo tak jednoduše.
Zavrtěl skoro až nadšeně ocasem když slyšel že si bude moct někde pořádně odpočinout . "Ano prosím..ale asi budu spát dlouho..posledních pár dnů..jsem toho moc nenaspal" poví a opět si křidélka přitiskl k sobě.

Sledovala jsem jeho přistání. ''Učíš se však dosti rychle.'' Uchechtla jsem se. Rychlostudenty jsem měla nejradši. ''Nuže. To je v pořádku.'' Švihla jsem ocasem a vzala jej tak jako se berou vlčata a vzlétla jsem. Vyletěla jsem až nad stromy a mířila to k té velké hoře, kde byl náš Tábor. Netrvalo to příliš dlouho. Ladně jsem přistála v Táboře a vlče položila na zem. Kaer tu stále byl, nad tím jsem protočila očima. Na co chtěl zkoušku, když ještě na ni nevyšel? Má sestra stále dělala u větví. ''Fajn.'' Vzdychla jsem. ''Nové Táborové místo, proto se tu stále pracuje.'' Vysvětlila jsem Levimu a následně pokynula ať jde za mnou. Vyšla jsem na svou skálu a šla trošku dozadu, kde byla větší jeskyně.. ''Tady se vyspíš.'' Řekla jsem. Mezitím, než došel jsem pomocí magie vytvořila ledovou kouli, která vydávala malé světlo, však nevydávalo žádnou teplotu. Prostě taková lampička. ''Jestli budeš chtít větší tmu, stačí na ni šlápnout.'' Vysvětlila jsem a následně se vrátila do centra dění.

"Musel jsem se naučit věci rychle když jsem na světě zůstal sám.." zavrtí mírně hlavičkou. Skutečně Levi se dokázal učit závratným tempem , naučil se přežít jako samotné vlče je si jist že křídla jednou zvládne taky.
"Fau.,," vypadá podivný zvuk když ho Clayra chnapla tak jako už dlouho nikdo ne. Byl to nezvyk.
Užasle sledoval jak letí..byli tak vysoko, ale byl to nádherný pocit. Pocit volnosti a adrenalinu, to už také dlouho necítil. Po chvíli se ocitl tlapkami na pevné zemi.. "to bylo úžasný" okomentoval si pro sebe let. "Dobvře.." zamumlal a šel za ní, v srdíčku cítil takový pcoit..že má konečně zase domov. "DoBře..děkuju" odpoví a kecl si na zadek..tahle jeskyně byla tak velká.. Ovšem už s větší nedůvěřivostí pozoroval tu ledovou kouli. "Tak..dobře...dobrou" lehl si, a ani ne do minuty chrupinkal.

Poklonil se Alfě a konečně se také vydal na onu svou zkoušku. Vydal se do hlubin lesa, která se nacházela hned u Tábora. Švihl ocasem a byl zamyšlen. I ona byla vlčice a o tolik vyšší, než byl on sám a to na vlka, byl poměrně mohutný i vysoký. Z myšlenek ho vyrušila jedna věc. Jeden pach. Srthnul na místě. "Přestaň mě už mučit." Štěkl k hadonošovi, ale ona pouze zasyčela, že tentokrát to je skutečnost. Vydal se zaraženě za pachem. Spatřil tak známý kožich až tomu prostě nechtěl věřit. Byla to skutečně ona. Nebo už měl ze stesku pouhé halucinace?

Šla jsem lesem dál, když mě zastvil zvláštní pach: ,, Co to je? Je tak povědomí..." Pomyslela jsem si a ohlédla se směrem odkud pach vycházel: ,, Kdo to je? Jsem snad na území, které patří smečce, která zabíjí nezvané hosty? " Pomyslela jsem si, tam odkud jsem pocházela se toto dělo, přikrčila jsem se a vycenila tesáky: ,, Vylez! Jinak já půjdu za tebou a to opravdu nechceš!" Zavrčela jsem a má srst se změnila na jehlice. V této chvíli mě nenapadlo, že by to mohl být můj starý známí.

Všimla si jej. To bylo utvrzení, že se mu to nezdá. Protože kdyby se mu to zdálo nevrčela by na něj. Vyšel na její vyzváni bezeslova ze stínů. "Jsi... Jsi to opravdu ty?" Dostal po chvíli ticha ze sebe. Najednou jakoby všechna zlost vytížená z posledních měsíců zmizela.. Teda z poloviny.. Co mu asi tak provede, když ho naposledy viděla jak ho Naiome vyhání zpět na území a potom co jej vyhnala i z Niwatu (i když původně umřel xd) už ji od té doby neviděl.. "Vyrostla jsi, Asuko.." Zašeptal. Možná si jej pamatovala jako chladnýho, všude hazející vražedný pohled... Však okolnosti se v jeho životě změnili.. Jeho změnili.. Změknul..

Pořád tomu nemohl uvěřit, proto i po vyřčení jeho přezdívky jen tak zaraženě stál. ''Kaer.. Už jsem ti své právě jméno říkal..'' Dostal nakonec ze sebe. Když ho objala chvíli jen tak stál, než ji také objal, ale toho hned na to pustila. ''Máš právo být naštvaná..'' Zašeptal a přemýšlel jak ji to správně říct. Střihl několikrát ušima a švihl ocasem. ''Nikdy jsem na tebe nepřestal myslet, Asuko.'' Pověděl jako první. ''Porušil jsem zákon Zeiss, proto tehdá tam Naiome přišla. Následně mě vyhnala úplně. Vzteky bez sebe jsem odešel pryč hned.. Chtěl jsem zapomenout všechno na co se stalo na Niwatu. No nikdy jsem nedokázal zapomenout na tebe..'' Dodal. Myslel to smrtelně vážně. Kaer nikdy nebyl ten co by si dělal z něčeho legraci.

Dala jsem uši zpátky a poslouchala, pak jsem kývla: ,, Rozumím a vím, že je tvé jméno Kaer, ale v téhle chvíli měla přezdívka větší efekt. " Řekla jsem už docela klidně: ,, On na mě myslel? Na něho je to dost roztomilé." Usmála jsem: ,, Co děláš tady? Přidal jsi se k nové smečce? Nebo je z tebe tulák? " Začala jsem se ho vyptávat.

Tábor
Malý Leviathan spal dlouho, očividně byl skutečně hodně unavený. Ovšem nic netrvá věčně, nakonec se přeci jen probudil. Zastřihal ušima a rozhlédl se Clayra nikde..a jeho vzbudil hlavně hlad..No snad se nebude zlobit když se na chvíli odsud vytratí. Vyběhl z jeskyně , a jenom doufal že štěstí bude stát tentokrát při něm.
Štěstí skutečně měl, po chvíli se k jeskyni vracel s jedním mrtvým králíkem. Sedl si a začal jíst..

Kaer konečně vypadl na ten lov. Pozvedla jsem nad tím obočí a všimla si barevné čmouhy, jenž na chvíli zmizela a po chvíli se vrátil z úlovkem. "No něco asi umí." Pověděla jsem sama pro sebe. Vydala jsem se za ním. "Už ses vyspal a najedl?" řekla jsem jako první a švihla jsem ocasem.

Tábor
Spokojeně papkal zajíce a tak si ani nevšiml že se k němu blíží Clayra, Koukl na ní. "Vyspal jsem se..a za chvíli budu i najedený" Prohlásí a opět se vrátil k jídlu, zbylo tam toho jen málo ale nebyl zvyklý nechávat zbytky.
Po chvílí dojedl a zbytek toho odtáhl někam pryč, aby to tu nepřekáželo a pak se opět vrátil ke Clayře.

Po jeho odpovědi jsem čekala až dožere zbytky. Poté je někam odhodil. "Hm." Zauvažovala jsem mezitím. "V čem by ses tak chtěl třeba zdokonalit, nebo naučit? Vlastně mi musíš říct co už umíš a neumíš a podle toho stanovím tvůj výcvik." Pověděla jsem mu a znovu švihla dlouhým mohutným ocasem.

Tábor
Kecl si na zadek a mával ocáskem ze strany na stranu, ačkoliv to spíše vypadalo že takhle mete zem. No nevadí.
"No.." střihl ouškama . "Jediné co mi podle mě moc nejde je se naučit létat.. Lovit něco co mi je přiměřené jsem se už naučil.." Uvažoval.. "Pak tu svoji magii v té nejsem moc dobrý, to proto že se aktivuje pouze tehdy když jsem na pokraji sil"
Odpověděl a koukl nn ni

Tábor
"Héé?" že by mikrospánek? "Potřeboval mě tu někdo? Božínku, snad ne!" vyděsila jsem se. Nemohla jsem si dovolit takhle zaspat! Jak se mi to jenom povedlo? Prudce jsem vyskočila na nohy a přejela ostatní pohledem žlutých očí. Švihla jsem ocasem a podívala se po mé sestře, namísto toho jsem ale zahlédla naprosto jiné vlky. Co tu chtějí? Znervózněla jsem a kolem mě se začal chvět vzduch horkem a možná jsem i vydávala lehkou záři. Vyletěla jsem na skalku, kde obvykle má sestra sedávala a povýšeně na ostatní shlédla. Chtěla jsem, aby ta záře kolem mě ustala, ale naopak jsem začala zářit ještě víc. Nedávala jsem však najevo, že je to naprostý opak toho, co jsem si přála. Teď jsem musela mluvit se sestrou.

Trhnul sebou, když Asuka vyštěkla. Snad jakoby se ho zmocnil nějaký mikrospánek. "Promiň.." Špitl. "V Táboře u alfy. Najdeš ho podle pachů." Odpověděl ji na dotaz a pak sebou unaveně plácl na zem. Chtěl spát.